Pátek 29. Březen
Moravská Třebová
°C

Igor Čikl ml.

Igor Čikl ml.

 

Igor Čikl mladší odpovídá na dotazy Dana Prokopa

Protože je momentálně hluché období, které bohužel nám nedovolí sledovat naše hráče na ledě, budeme pokračovat v hráčských rozhovorech.   Místo formy dotazníku budu dělat „klasické“ rozhovory. Jako prvního jsem oslovil kapitána týmu Igora Čikla.

Ještě to nikde oficiálně nezaznělo, ale to je podle mě jen otázka dní, a to, že sezona je ukončena předčasně. Jak si užíváš období bez hokeje?

Je to strašný nezvyk, po tolika letech co každou zimu jsem v jednom kole a hraji hokej. Je to hrozný a nejde si na to zvyknout. Na začátku jsem si dal pauzu, ale teď se snažím trénovat, abych si udržel fyzičku a taky bylo potřeba udělat něco s váhou, ukazovala divný čísla.

Oslovil jsem malou skupinu starších žáků, aby pro tebe vymysleli záludnou otázku. Jsou docela kreativní a pro tebe vybrali: Jaké máš tetování na zadku a pokud ano co má vyjadřovat?

Tetování na zadku nemám, a pokud budeš chtít, můžu předvést důkaz.   :-))  Jinak tetovaný jsem, mám několik tetování, vyjádřit se ke všem by bylo na dlouho. Vyberu jedno, které jsem si pořídil když mi umřel někdo mně blízký, tak jsem si nechal vytetovat písničku, která mi ho připomíná.

Předem jsi dostal ode mě úkol. Jak ses s ním vypořádal? (video buď v článku nebo na Facebooku)

Normálně, přítelkyně mě natočila a já se snažil o jeho nejrychlejší splnění.

 

Když jsi přišel do Slovanu, jezdili s tebou z Brna ještě dva spoluhráči. Jste spolu v kontaktu?

V kontaktu jsme, sice je to teď díky této době horší, ale víme o sobě. Rozič pořád pracuje v pneuservisu, má malého kluka a letos začal hrát nově za Boskovice kam přestoupil z Bíteše. Auli, podle posledních zpráv, co jsem s ním mluvil, je taky v jednom kole. V |Bohunicích má stánek s občerstvením, to mu bere spoustu času a to byl jeden z důvodů, proč skončil s hokejem. S Aulim máme domluveno, že zajdeme na pivo, ale zatím nám to korona nedovolila.

Když se řekne derby, jaký zápas tě napadne jako první. A které derby je pro tebe osobně nejvíc v tvé hokejové kariéře?

První si vybavím Moravskou a  Českou Třebovou. Co se týče od dětství. Já jsem začínal za Ytong a potom hrál za Kometu. Rodiče i kluci se vzájemně znali a společné zápasy jsem prožíval velmi intenzivně. Bylo to pro mě velké derby a vždy jsem byl hodně nervózní.

V krajské lize je deset týmů a kdo pozorně sleduje stránky soupeřů, všimne si, že drtivá většina jich má podle rozhovorů nejlepší fanoušky v soutěži. Dokážeš si představit jinou odpověď, a proč v podstatě nikdo nepřizná, že soupeř má lepší fanoušky?

Asi ne, člověk by mohl být občas kritický, ale své fanoušky asi vnímáš jinak než soupeřovi. Naše soutěž, jako celek, je hodně navštěvovaná a fanoušci chodí skoro na všechny týmy. Jsou výjimky, kde nechodí moc lidí, ale zase třeba v našem případě přijedou naši fanoušci a atmosféru udělají.  Co můžu srovnat tak v pardubickém kraji jsou fanoušci na vysoké úrovni a jako hráči to při zápase vnímáme. Ještě bych dodal, jsem rád za to že jsem dostal do Slovanu, který podle mě skvěle funguje od vedení až po fanoušky.

Jak je těžký hrát pod trenérem, který je zároveň tvůj táta?

Za ty roky už jsme si na to zvykli, ale těžké to je. Jsou chvíle kdy máš potřebu nevím jak to přesně říct asi vhodné by bylo vzdorovat a to je mnohem těžší tátovi než cizímu trenérovi. Co je stejné, že k trenérovi musíš mít respekt a to se nemění. Občas člověk trochu ulítne, ale potom přijdu a omluvím se.

Otázka na závěr. Dokážeš si ty sám sebe představit v pozici trenéra?

Ano, já už jsem měl možnost trénovat, když jsem hrál v Břeclavi druhou ligu tak jsem si udělal trenérskou licenci a několik týdnů jsem jednu mládežnickou kategorii právě v Břeclavi trénoval. Dost mě to bavilo a tak si dokážu reálně představit, že až skončím, šel bych někam trénovat.

Published by Jiří Kavan